Olej na plátně, 41 x 33 cm, rámováno, datace – r. 1911, signováno vlevo dole A. Derain.
Publikováno:
Michel Kellermann, Catalogue raisonné de l´œuvre peint, Paris, 1992, vol. I, č. 206, repro str. 125.
Světoznámý francouzský malíř a scénograf. Studoval na Académie Carriére, kde se seznámil s H. Matissem. Po roce 1900 měl společný ateliér s M. Vlaminckem. Oba se inspirovali tvorbou Vincenta van Gogha, který měl v době jejich prvotního zanícení pro malbu velkou retrospektivní výstavu. Derain v tomto období vnucuje barvě melancholickou ztlumenost, sceluje barvu, nanáší jí v širokých plochách nebo v drobnějších oddělených skvrnách, čímž se více přibližuje pointilistickému divisionismu. Mezi lety 1905-1907 byl Derain jedním z předních tvůrců fauvismu, kdy barvu ve svých obrazech přirovnával k dynamitu a patronám. Později se ve své tvorbě obrací ke klasičtějšímu pojetí malby, kde se uplatňuje v rozličné paletě žánrů. Jeho schopnost ukáznit se v malbě ho výrazně vyčleňuje z fauvistického programu ostatních tvůrců. Jeho malby jsou monumentální, ale přitom velmi dekorativní. Po roce 1907 se seznámil s P. Picassem a G. Braquem. Při hlubším seznámení s tvorbou P. Cézánna se Derainův rukopis opět mění, jeho obrazy mají přísnější konstrukci a tlumí se i jejich barevnost. P. Picasso přivádí Deraina k černošské plastice, která ho stylově formuje a díky hlubokým znalostem v této tematice začíná nechávat ve svých obrazech promlouvat kubismus. Ve svých prvních kubistických krajinách ještě nerozbíjí uzavřenost formy ani prostoru, temné a kalné tóny se drží v blízkosti místních barev a konstruktivní duch, ovládající tvorbu, jim dává metodu i techniku. V jeho dalších dílech však nikdy nemizí klasická malba, byť jí dosahoval zjednodušováním a koncentrací formy, jasností kontury a zřetelným určením a důrazem lokální barvy. V období 1914-20 mají jeho obrazy neoklasicistní charakter, který však již místy zřetelně předjímal magický realismus let pozdějších. Ve dvacátých a třicátých letech je Derain na společenském vrcholu a těší se značné pozornosti, jeho obrazy jsou velmi elegantní a působivé, netají se navázáním na tradice geniálního Corota a Renoira.
Autor viz V 1/546.