Dotaz na položku
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.
Díky souhlasu s využitím technologie cookies nám dovolíte ukázat Virtuální prohlídku i přímý přenos z našich aukcí přímo na našich stránkách.
Linořez na papíře, 22 x 14,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – 1920 – 1921, signováno vpravo dole Josef Čapek.
Publikováno:
Pečínková Pavla, Josef Čapek Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář 2009, str. 272, soupis č. KG 159.
Tento výjimečný linořez vznikl jako součást ilustrací ke spisu Thomase De Quinceyho Levana a naše životy. Dílo představuje Josefa Čapka jako mimořádně vnímavého tvůrce, jehož výtvarné vidění bylo hluboce zakořeněno v humanismu, existenciálních otázkách lidského bytí i v duchovní reflexi doby. Tři postavy zahalené v kápích, téměř sošné, vystupují z temného pozadí jako symboly lidského údělu – bolesti, pokory a ticha. Stylizace je úsporná, avšak silně expresivní. Slunce či měsíc nad jejich hlavami není jen světelným prvkem, ale působí jako duchovní oko, jako svědek nadčasového dramatu. Práce s kontrastem černé a světle hnědé podkladové plochy dodává scéně napětí a tichou naléhavost. Tato ilustrace není jen doprovodným obrazem k literárnímu textu, je samostatným výtvarným dílem s hlubokým filozofickým přesahem. Čapkův vztah k technice linorytu, linořezu a dřevořezu nebyl formální. Tyto grafické techniky mu poskytovaly prostředek k dosažení prosté, až archaické výtvarné řeči, která odpovídala jeho snaze o „čistotu obrazu“ a vypovídání skrze jednoduchost. Zvláště v období 20. let se linoryt stal významnou součástí jeho tvorby – nejen v rámci knižní ilustrace, ale i jako výrazový nástroj existenciálního výrazu. Čapek, působící vedle svého bratra Karla a dalších avantgardních umělců, jako byli Jan Zrzavý, Emil Filla, Václav Špála či Otakar Kubín, se vyprofiloval jako solitérní hlas, který do moderny vnášel etický a lidský rozměr. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků neusiloval o formální novost za každou cenu, jeho zájem byl zaměřen především na člověka v krizi, člověka hledajícího, člověka ohroženého, ale stále hodnotného. Tento konkrétní motiv byl použit také jako obálka první posmrtné výstavy Josefa Čapka – gesto, které symbolicky stvrdilo jeho trvalý odkaz jako umělce hluboké lidskosti, morální síly a tiché, ale trvalé výtvarné výmluvnosti.
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.