Olej na měděné desce adjustované na dřevě, 48 x 37 cm, rámováno, datace – 1625 – 1627.
Opatřeno odborným posudkem od Dr. Klause Ertze.
Dr. Klaus Ertz je světovým odborníkem na dílo Jana Brueghela ml., na kontě má hned několik monografických a katalogových prací na dílo zmiňovaného malíře.
Komentář Dr. Ertze:
„Tato malba je ve velice dobrém stavu. Barvy na obraze utvářejí lesklý a zářivý dojem. Jednotlivé květy jsou velice detailně zpracovány a jsou typické pro rané období, krátce poté co syn převzal ateliér svého otce. Vzájemně se překrývající lazury květů, větví a mušlí jsou dochovány ve velice dobrém stavu. Před nejasně temným a třpytivým pozadím stojí na červenavě hnědé stolní desce, která celou svou šíří vyplňuje dolní okraj obrazu, čínská zelenomodrá baňatá porcelánová váza s úzkým hrdlem, která je pomalovaná ornamenty. Z této vázy se zvedá nádherně zbarvená, zářivě barevná kytice, která se skládá z pouze deseti velkých a větších květů, stejně jako z mnoha menších modrých, červených, žlutých a bílých květů. Velkými květy jsou zleva doprava po směru hodinových ručiček.
Jan Brueghel mladší, který je možná poněkud nespravedlivě posuzován a během svého života stál ve stínu svého otce, ukazuje právě na tomto obraze květin, že dosáhl jako téměř žádný jiný malíř jeho doby na úroveň tvorby svého otce. Tato fantasticky namalovaná kytice „dýchá“ v celé své kompozici uměním svého otce, Jana Brueghela staršího. Po jeho smrti převzal Jan Brueghel mladší jeho ateliér a pracoval do cca roku 1635 v jeho nezaměnitelném stylu i nadále. Teprve poté si našel svůj vlastní malířský styl, který se odlišuje od toho otcova mj. menší pestrobarevností a souhrnnějším pojednáním detailu. Synův tah štětce se stává uvolněnějším, velkorysejším a působí temperamentněji. Tento svébytný vývoj, jímž se od otce dalece emancipoval, na této květinové kompozici nenabývá ještě zřetelnějších obrysů. Naopak zde vyniká jako nejlepší uchovatel otcova dědictví. Tuto květinovou kompozice předčí jemností a detailností pouze otcova tvorba.
Srovnatelně s krajinami nebo alegoriemi umění se i u malby květin dají rozpoznat a pojmenovat dvě základní alternativy: jednu najdeme v malbě, která směřuje k otci jako vzoru, druhý typ malby je orientovaný na tento vzor, ale zároveň nezávislý, jenž se od něj v pozdější tvorbě dále osvobozoval.
Dnes víme, že Jan mladší pokračoval v otcově díle na nejvyšší úrovni. Nejslavnější malířský kolega, Peter Paul Rubens, by si býval neopatřil díla Jana mladšího, kdyby jejich kvalita v jistých ohledech neodpovídala jeho vlastním, Přátelství s otcem a kmotrovství by zde samo o sobě k tomu nestačilo.
Jelikož není podle mého názoru o připsaném autorství této skvostné kytice Janu Brueghelovi mladšímu žádných pochyb, musí zařazení posuzované malby „Kytice v čínské váze“ znít: „vlastnoruční práce Jana Brueghela mladšího“ vznikla krátce po roce 1625 v Antverpách.“