Olej na plátně, 50 x 50 cm, rámováno, datace 1990, signováno dole uprostřed Boštík 90.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa:
Publikováno:
Karel Srp, Václav Boštík, Galerie Zdeněk Sklenář, 2011, str. 385, č. 401.
Václav Boštík, 1913…2005, Galerie Zdeněk Sklenář, 2010, katalog výstavy v GHMP, titulní strana.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Na konci osmdesátých let do Boštíkových obrazů vstoupil nový rys, možná nečekaný, avšak vztahující se k některým jeho obrazům, vzniklým před polovinou šedesátých let – barevná harmonie. Boštík se dosud spíše pohyboval v monochromní poloze, pronikal do hlubin šedí, bělob a černí, někdy si vybral i výraznější barevnou polohu jako byla červená barva, avšak k barevné harmonii dospěl přes spektrum duhy. Objevilo se v souvislosti s jeho několika obrazy Nebeských Jeruzalémů, rozvržených na čtvercovém půdorysu. Na tomto obraze však Boštík pronikal do svého vůdčího kruhu, který od středu prosvětloval tak, aby jednotlivé barvy přirozeně do sebe vplývaly, jako by se jedna mírně odrážela od druhé: po bílé následuje modrá, pak červenofialová a nakonec světelný prstenec uzavírá žlutá. Boštík tak vytvořil osobitou rozvahu o základních barvách, která se v jeho díle z přelomu osmdesátých a devadesátých let vyskytuje výjimečně, takže lze tento obraz počítat mezi jedinečné skvosty, jimiž se zabýval v období, které patřilo k nejúspěšnějším v jeho vnějším uměleckém životě, neboť se konečně dočkal světového věhlasu a začal být oceňován mnoha zahraničními sběrateli. Tato skutečnost jej však nevyvedla z vnitřního soustředění, jež je patrné i z tohoto obrazu, propojujícího různé barevné intenzity způsobem, v němž jsou vyrovnané, jenž v podstatě navazoval na Boštíkovy dlouhodobé zkušenosti, jež měl se základními barvami ještě z období, kdy studoval profesuru kreslení. Dospět k barevné harmonii, k souzvuku, v němž žádný tón nepřevládá, avšak vzájemně se při vnímání pronikají, představuje ukázku mimořádné malířské zkušenosti, jež se z tohoto obrazu zřetelně projevuje a již v tehdejším českém malířství nedisponoval nikdo další.
Obraz byl několikráte vystavovaný. Je reprodukován na obálce průvodce výstavou Václava Boštíka (Václav Boštík 1913…….2005), jež se v roce 2010 uskutečnila v Městské knihovně v Praze a v monografii Václava Boštíka od Karla Srpa, kterou vydala Galerie Zdeněk Sklenář (Praha 2011, obr. 401, s. 385), kde má však mylně uvedený rozměr a dataci. Potvrzuji tímto, že jde o stejné dílo, které bylo v obou publikacích reprodukované.
Významný soudobý malíř a grafik, studoval kreslení a deskriptivní geometrii na ČVUT u Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy aj. a AVU v Praze u Williho Nowaka. Po uzavření vysokých škol byl přeřazen do ateliéru Jakuba Obrovského. Jeho tvorba patří k vrcholným projevům lyrické abstrakce, pokračuje v tradici Josefa Šímy. Začátek jeho tvorby patřil realistickému zobrazení krajiny, postupně však stále více jeho tvorbu ovlivňovala abstrakce. Spolu se sochařem Janem Křížem vytvořil nerealizované návrhy oken pro chrám sv. Víta. Tato spolupráce ovlivnila jeho pozdější tvorbu - nové náměty starozákonní a apokalyptické. Padesátá léta v jeho tvorbě patří abstrahování a čistému elementárnímu výrazu. Díla měla bipolární řešení námětů - první byly lineární obrazy, využívající symetrického členění, a druhé tvarující se shluky šedých modelovaných polí. Tyto dva přístupy jsou odrazem základu přírodních a hlavně vesmírných reflexí. Boštíkova tvorba je zastoupena ve stálých sbírkách předních českých a evropských galerií i v privátních kolekcích.
Autor viz T 1/82, TD 32, B 2/199, Ch 1/199, NEČVU 1/80.