Olej, lak a bronz na plátně, 70 x 60 cm, rámováno, datace 1967, signováno zezadu Robert Piesen 1967 spolu s přípisem s určením.
Publikováno:
Zdeněk Primus, Umění je abstrakce, Česká vizuální kultura šedesátých let, Kant, 2003, str. 112.
Robert Piesen, kolektiv autorů, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2001, č. kat. 97, str. 143.
Komentář z publikace Zdeňka Primuse, Umění je abstrakce:
Prostor inexistence (1967) vznikl již v Izraeli v prvním roce po odchodu do emigrace. Temně modrá přecházející do černě, prosvítající světlá modř a bronz, to jsou barevné komponenty, kterými je obraz namalován. Viditelná, bezmála haptická struktura vznikla konturami temné modři, skoro tu lze mluvit o Piesenově modelování pomocí barvy. Piesen nechává tmavou modří prosvítat světlou, možná jako první stupeň stavu očišťování. l bronz nabývá při dopadu světla blýštící zlaté barvy slibující naději, a tím dostává i osvobozující význam. Při nedostatku světla ovšem bronz zůstává temným, nečistým prvkem, a tudíž součástí nezměrné hlubiny, bezvýchodného prostoru inexistence, který je tak zhuštěný, že získává zcela novou kvalitu ne již prostorovou, nýbrž téměř materiální. Tu je možno proniknout jen očištěním jedince, možná dokonce společnosti, pomoci meditace, jejíž dosažený kvalitativní stupeň dává barvě schopnost zesvětlet a světlu schopnost měnit bronz ve zlato. Tím dochází k dokonání aktu ontologického poznání a možná i k osvobození.
Významný český abstraktní malíř, v letech 1936-40 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně u prof. Františka Václava Süssera. Navštěvoval dvouletou přípravku a poté pokračoval na grafické speciálce. Za druhé světové války se mu i přes židovský původ podařilo zfalšovat dokumenty, aby se vyhnul deportaci. Byl totálně nasazen v Berlíně. Svou první výstavu uspořádal v roce 1957 v Galerii mladých v Praze, kde představil biblické krajiny, které tvoří stěžejní část jeho tvorby. V letech 1959-60 se u Piesena projevil zásadní zlom v jeho malířském rukopisu. Zbavil se jakýkoli narážek na empirickou realitu a pojímal plochu obrazu jako rovnoměrně vyvážené celistvé pole. Dřívější Piesenův valérový rukopis, volně odlišující prostorové plány, nahradily vzájemně se překrývající pastózní vrstvy barvy, vytvářející plastický reliéf. Ve své tvorbě se inspiroval avantgardními malíři první poloviny 20. stol. Jeho obrazy charakterizuje metafyzická atmosféra. Ve figurálních obrazech je patrný vliv Picassova neoklasicismu či Munchovské exprese. Počátkem 60. let se završuje jeho přechod k abstraktní tvorbě. Začíná jeho práce na cyklech Fibrilace a Gehinnom, které se od té doby staly hlavním centrem pozornosti jeho další tvorby v 60. a 70. letech. Mezi oběma cykly se nacházejí Prostory inexistence. V roce 1965 odešel se svou manželkou Pavlou Mautnerovou z Československa do umělecké kolonie Ein Hod v Izraeli. Po emigraci se v letních měsících zdržoval často ve Vídni, kde úspěšně prezentoval své dílo. Jeho dílo je zastoupeno v řadě významných sbírek.
Autor viz TD 146, CH 11/179, NEČVU 2/613.