Kombinovaná technika na plátně adjustovaném na sololitu, 155 x 120 cm, datace 1987, signováno vpravo dole PAVLÍK 87, zezadu opatřeno přípisem s určením.
Český malíř, sochař, ilustrátor, restaurátor, fotograf a kritik, studoval na AVU u prof. Františka Jiroudka a Arnošta Paderlíka a fotografii u prof. Jána Šmoka na FAMU, za normalizace nebyl oficiálním umělcem, spoluorganizoval na režimu nezávislé akce a patřil k Volnému sdružení 12/15 Pozdě, ale přece! V letech 1992–2012 byl členem S.V.U. Mánes. Každou novou práci vytváří ve snaze o nulový bod, tedy oproštění od předchozí výtvarné a intelektuální zkušenosti. Pavlíkův způsob malby je otáčení plátna v průběhu malby tak dlouho, až zcela znejasní možnost rozpoznání všech možných významů, dílo se tak stává krajinou nebo labyrintem struktury Pavlíkova výtvarného názoru. Pavlíkův způsob malby, do jehož tvůrčího procesu zapojuje často obě ruce, je symbolem naprostého uvolnění. Raná díla charakterizují monochromní bílé obrazy z druhé poloviny 70. let (Tápání, 1979) nebo nebarevný kvaš (Strom, 1977). Pavlík v této době rozvíjí téma subjektivního interiéru, které postupně uvolňuje do zcela imaginárních prostorů. Postupem času Pavlík stále zachovává znakovost forem, ale přidává výrazné barevné kombinace (Žlutá krajina, 1980). Před polovinou 80. let redukuje prostor i znaky a obrací se k tématu prvopočátečního chaosu (Labyrint světa, 1984, Živé / Rodící se znaky, 1993). V polovině 90. let si vzal tvůrčí pauzu a věnoval se restaurování a pedagogické činnosti na VŠUP. K volné tvorbě se vrátil až v roce 2008.
Autor viz Ch 11/50.