"Olej na dřevě, 33 x 23 cm, rámováno, datace – 20.léta 20. st., signováno vpravo dole Coubine.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Posuzovaný obraz „Květy mandlovníku a fialky"" je autentickým a velmi krásným dílem Otakara Kubína - Coubine v komorním formátu, který činí z tohoto díla malý skvost autorovy tvorby. Lze ho datovat do dvacátých let, umělecky nejzajímavějšího období, kdy se konstituoval Coubinův typický (neo)klasicistní styl a kdy autor, žijící od roku 1912 ve Francii, dosáhl světového věhlasu.
Představuje typické a velmi ušlechtilé ztvárnění květinového zátiší, které zrcadlí mistrné vyrovnání citových a intelektuálních složek umělcovy mysli. Obraz vykazuje všechny kvality Coubinova klasicismu, spojuje výrazné znaky francouzského ducha - „míru a uměřenost"" (jak malíř sám říkával), s upřímným, středoevropským názorem. Dílo je prosto patosu tak obvyklého u autorových současníků a akcentuje delikátní lyrické tóny a jemně meditativní imaginaci (reflektuje malířovo přesvědčení o provázanosti okolní reality s naším vnitřním světem). Svazek vonných fialek a větvička bělostně kvetoucí mandloně představovala pro autora „extrakt“ něžnosti a smyslové krásy. Výběr květin vždy odpovídal rannímu období, neboť Coubine maloval výhradně podle přírody - nikdy nekomponoval „ideální“ květinová zátiší.
V posuzovaném květinovém zátiší se naplno uplatňuje jeho zásada, že umělcovo poslání spočívá v trpělivém a pokorném studiu přírody, v hluboké úctě k jejím trvalým hodnotám. Vyjadřuje stav neporušitelného klidu, stav trvání, v němž se rozvíjí krása a odhalují tajemství. Obraz má v sobe něco nadčasového, jistý rys absolutna. Je to malba bravurně vyrovnaná a velmi vznešená. Záměrně jednoduché kompoziční řešení nezdobené skleněné vázy umístěné na desce dřevěného stolu je sofistikovaně výtvarně vypointováno zřasenou drapérií, která ve své uvolněnosti a kontrastní barevnosti představuje nový přínos do střízlivé prostoty předmětů. Užití citrónové a sírové žluti, Coubinem kdysi „odpozorované“ od van Gogha, prokazuje, že autor i v období klasicistního „návratu k řádu“ dokázal rozžhavit svou paletu výraznými akordy.
Kosmopolitní český malíř, grafik a sochař. Absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Mezi lety 1900–1904 studoval na pražské AVU u V. Brožíka, V. Hynaise, H. Schwaigera a F. Thieleho. Byl člen skupiny Osma, s níž vystavoval na první výstavě v r. 1907. Od r. 1913 se usazuje ve Francii, v Provence, kde se ustaluje jeho rukopis a pojetí krajiny a zátiší, navazující na klasicizující francouzskou krajinářskou tradici. Tato tradice vystupuje i v jeho jednoduchých kresbách. Kromě zátiší a krajin představil v Berlíně v roce 1913 na Prvním německém podzimním salónu postavy z říše krystalových drúz. V Německu má také o rok později svou první vlastní výstavu, která však neujde ostré kritice kolegy V. Beneše v Uměleckém měsíčníku. Kubínův kuboexpresionismus se vyznačuje hranatými figurami vystaveným ohromnému tlaku okolí, které vedou k naprosté geometrizaci hlav, z které se pak stává krabice, ale i předmětů jako stůl nebo sklenice. Přestože řadu jeho obrazů známe z popisů, dnes je řada těchto Kubínových děl nezvěstná. Dominantním rysem jeho pozdější krajinářské tvorby je novoklasicistní cítění, které jej propojovalo s dobou, výrazná smyslovost a práce se světlem, chápaným jako sjednocující element. Byl považován za příslušníka Pařížské školy a jeho tvorba byla prezentována na Salonu nezávislých.
Autor viz T 1/583, 2/771, TD 112, V 1/483, 3/131, TB 22/34, B 3/212, 6/326, NEČVU 1/418, J. Siblík: O. Kubín, Praha 1980."