Olej na plátně, 70 x 50 cm, rámováno, datace – okolo r. 1920, signováno vpravo dole Coubine.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Jiřího Siblíka.
Zračí se před námi autorova umělecká poloha dvacátých let, jeho přístup k námětu aktu, jeho přístup k ženské kráse a její interpretaci. Otakar Coubine zde vypodobnil černovlasou ženu s typickým účesem dvacátých let. Nejedná se již o dívku, ale přesto je zde, úplně nahá, žena otevřena pohledům diváka ve své dívčí křehkosti, se vším, co ženu dělá krásnou a středem pozornosti. Obraz je laděn do jemných, až potlačených tónů barev. Námět je zahalen do tajemna podvečera a žena je zde stylizována do podoby řecké bohyně, při chvilce odpočinku, jako kdyby ji vysochal slavný řecký sochař Lysippos. Akt je zasazen do neidentifikovaného prostoru, není zde nic, co by si upíralo divákovu pozornost, mimo samotnou ženu-bohyni. Coubine se zde projevuje jako zástupce neoklasicismu a v tomto období dává naplno promluvit svému zármutku plynoucího ze smrti syna a svá díla ladí do potemnělých barev či nechává zármutek přímo promluvit formou námětu díla. Předkládané plátno spadá právě do tvorby počátku dvacátých let, ještě před Coubinův přesun do Provence a jeho zaměření se na krajinný reliéf jihu Francie. Sedící ženský akt je mistrnou prací malířova neoklasicistního období a vypovídá nejen o smutku umělce, ale i o kvalitách, kterých prokazoval a jež byly srovnatelné s tou nejvyšší dobovou produkcí ve Francii. Nabízené dílo je výtečnou ukázkou umělecké polohy autora a dává možnost divákovi a sběrateli nabýti součást dějin malířského umění, součást mistrné práce tohoto věhlasného umělce.